Výšlap k Trolltunze.
Z Oddy jsme vyjeli na Skjeggedall a jeli jsme až pod elektrárnu na parkoviště (cesta je
značená jako obslužná komunikace, nebo něco takového, myslím, že tam nesmí autobusy nad 9 metrů délky). Lanovka (kolejová vagónka asi pro 15 lidí) není v provozu, alespoň ne pro veřejnost. Koleje jsou zrezlé. Vyrazili jsme nahoru lesem, ale při křížení lanové dráhy jsme nastoupili na schůdky podél kolejí.
Cesta na horní stanici i tak trvá hodinu. Je to pohodlnější podél lanové dráhy. Nahoře na plošině jsou chaty a stezka uhýbá do sedla vpravo. Je to sice další stoupání, ale ve srovnání s lanovkou těžká pohoda. Bereme vodu z potoka. Nahoře jsou plesa a cesta pokračuje po okraji plošiny kolem dalších ples, nějaké té elektrárny a tváří se, že tam už už budem a pořád nic. Ale nakonec jsme tam došli a rozhodně to stojí za to.
Cesta tam trvá čtyři hodiny, dorazili jsme ve dvě odpoledne. Cesta zpět už byla
rychlá,sbírali jsme kameny a trochu více si užívali cestu, kterou jsme cestou tam trochu nevnímali. Je vidět vedlejší NP Folgefonn a po cestě lze obdivovat nejrůznější geojevy – hrnce, morény a aluviální kužely.
Dolů jsme šli lesem, protože lanová dráha je hodně prudká, ale cesta lesem je provizorní a dost šílená taky. Nakonec jsme přelezli na lanovku a seběhli dolů po schůdcích asi za deset minut.
Nechci ale ani myslet na to, co by se stalo, kdyby člověk minul schůdek a šlápnul do prázdna. Možná škaredá zlomenina. Dole jsme potkali jednu Švýcarku, která uměla česky (tatínek z Varů), ptala se jak náročná túra to je. Řekli jsme své čerstvé dojmy, přenechali všechny mapy, co jsme dostali a vyrazili dál. Projeli jsme Oddou a pokračovali po silnici 551. Jede se 11 km dlouhým tunelem a platí se za něj 65 NOK. Kempujem v Rosendalu na břehu fjordu za 150 NOK. Kemp je evidentně zařízen na karavany a chatky, místo pro stan tam prakticky není a asi ho pan domácí spíše provizorně vymýšlel za kontejnerem. Ale sprcha, nebo spíš koupelna byla pěkná.