Den desátý

Ráno vstáváme asi za deset minut devět.Na snídani ovesná kaše a chleba s máslem a

sýrem. Alena si místo jídla čte. Sušíme stan a balíme se na další cestu.Před odjezdem za náma přišel Nor, který kempoval s rodinou vedle a ptal se, kam dnes jdem. Trasu nám doporučil s tím, že je tam super sekundární ledovec a v něm tunel, do kterého se dá jít snad sto metrů. No, máme pochyby, když nemáme žádné vybavení, ale Nor říká, že se to dá i s dětmi…. Zamávali jsme babičce a vyrazili. Rozhodli jsme ještě zajet k přehradě Styggevatnet- je to 20 km tam. U přehrady je parkoviště. Vyšli jsme nahoru na hráz, ale průvodcem slibované kry se nekonaly. I tak to ale stálo za to. Na vodě se chystají nějací vodáci, je jich asi 20 a mají asi 5 pádel a dvě lodě. Ale pádla měli schované přímo za hrází v nějaké bedně, asi tam někde mají i lodě. Vody v přehradě moc není. Přešli jsme hráz a vydali se dolů.

Odbočka do údolí k druhému splazu je trochu špatně značená, takže jsme ji napoprvé

přejeli. Ale Alča si jí všimla, tak jsme nezajeli moc daleko. Cesta ke splazu je pohodová, vede skoro po rovině, ale tak trochu korytem potoka. Asi jak se vodě zrovna chce. Sekundární ledovec je hodně malý, rozhodně žádné tunely. Podle značek z minulých let hodně rychle taje. Snědli jsme svačinu a vyrazili zpátky. Horní splazy jsou obrovské a rozsekané. Údolí má tvar dokonalého „U“. V zakrslých břízkách se pase ovce a dvě jehňátka. Jedeme zpátky do Gaupne. Cestou vyhlížíme, kde by se daly nasbírat kameny, ale do řeky se nedá dostat, je hodně divoká a jinde jsou zas příkré břehy. Pak jsme potkali dva lomy, kde jsme si nabrali krásné oblázky a kameny-vajíčka.

V Gaupne odbočujeme na Lom přes Luster a Skjolden (bereme naftu za 200 NOK).

Začínáme stoupat na Jotunheimen, ale chytili jsme karavan, za kterým se jelo pomalu a začal se trochu zahřívat motor, tak jsme pro jistotu na chvíli zastavili u hotelu Turtagro – prý výchozí bod pro horolezce. Hor jsou kolem docela velké. Je to fakt domov obrů. U chaty Sognefjellhytta poznáváme výchozí bod túry s Juhászem. Jedem dál a zastavujem u chaty Krossbu – tam jsme se spolu poprvé začali bavit. Za Elveseterem odbočujeme na Rautergstulen (1000 m.n.m.) a kempujem u hotelu na louce. Kemp je sice velký, ale půlka je dost podmáčené. Nocleh je za 130 NOK. Vaříme nudle s tuňákem a zalízáme do stanu. Je výhled daleko a jde vidět, jak se kolem honí různé mraky, některé jsou docela „Mordor.“