Ráno po snídani vyrážíme na procházku ke splazu. Je to tam i zpátky asi 10 kilometrů. Dá
Ledovcová řeka
se jít po asfaltce, nebo po stezke přes ledovcové morény. Po cestě beru z řeky led místo nanuku. Je celkem teplo. Na parkovišti u splazu je autobus českých cyklistů, kteří odjíždějí někam dolů po cestě. Jinak jsou tu Dánové, Norové, Švédi, Němci, Poláci, Španělé, Rusové i Italové a jeden Český karavan (pak jsme je viděli na hranicích ČR, když jsme se vraceli).
Cesta pokračuje po kamenech podél řeky (plesa), jsou tam nové lávky a lana, pro
U splazu
pohodlnější chůzi. Turistů je tu hodně (trasa je jednoduchá). Chvilku jsme poseděli, koukali na divokou řeku (jsou v ní i velké kuy ledu, ale peřeje je nemilosrdně drtí) a pak vyrazili zpátky. Zpátky jsme šli po asfaltce. V kempu jsme se váleli, přerovnali věci v autě. Večer jsme šli do dědiny nad kempem (Mjolvengrendi – asi). Jméno není na mapě, ale bydlí tam ta babča z kempu. Je to pár chalup, pořád se jde do kopce, žádná sranda tady bydlet. U jednoho baráku mají venku na cestě pneumatiky s hřeby. U nejvyššího baráku končila cesta, tak jsme se otočili a na zpáteční cestě natrhali trochu třezalky na čaj, která tu ještě vesele kvetla.
Procházka po ledovci