Od rána hustě prší a kopec je v mracích. Nějakou dobu jsme tomu dávali šanci, ale pak
Jak málo stačí
jsme to vzdali a vyrazili na jih, směrem domů, o den dřív. Neměli jsme vymyšlený alternativní program.
Dojeli jsme do Fagernes, kde je krásný a velký skanzen. Mají tam výstavku dobových obleček, ukázku lidových písní a tanců a malování na porcelán a džbány. Lidové housle hráli i na hardangerské housle (fiddle), které mi potom půjčili i do ruky. Jsou ale jinak laděné a mají rovnou kobylku (aby se dalo hrát na třech strunách najednou a snad i na čtyřech, když se
Domeček pana učitele
nevypne smyčec). Jsou takové robustnější, než housle, ale krásné. Prošli jsme skanzenem až dozadu (je na poloostrově) k vodě a tma byly záplavy borůvek, tak jsme se pořádně nacpali. Taky tam mají hromady břidlicových tašek a jiného materiálu na opravy a budování těch domků.
Potom jsme pokračovali na jih a dojeli až skoro k hranicím se Švédskem. Ustoupily hory a začaly lesy, krajina se otevřela a začalo se nám stýskat. Uhnuli jsme na Fredrikstad a ve snaze najít nějaké místo na pobřeží, kde by se dalo zakempovat na noc jsme dojeli k nějaké šotolinové cestě, která končila u nějakých tří domů. V jednom zálivu cesty jsme nechali auto a na poli postavili stan. Noc jsme přežili, i když kolem jezdilo strašidelně vrzající auto, naštěstí nás nesežralo.